Vítejte na našich webových stránkách o kaprařině

 

Články

 

 

 

 

 

New room aneb co nyní děláme

Protože našeho vybavení na kapry je čím dál více, ale místa na něj je čím dál méně, museli jsme opravit místnost bývalé kotelny a věci přeskládat do ní. Ze začátku se zdálo, že to bude hned hotové, ale později se ukázalo, že to nebude zas taková legrace. Jako první přišla na řadu elektrika. Staré hliníkové kabely jsme vymněnili za nové měděné a uspořádali jsme je úplně jinak(mnohem lépe ;-), než tomu bylo v bývalé kotelně. Po té přišlo na řadu štukování. To je věc, kterou mám vždy rád, až když už je hotová :-) nicméně udělat se musí. Po dvou dnech stálého štukování jsme chtěli začít dělat podlahu, ale nebyli jsme ještě pořádně rozhodnuti, jak bude vypadat. Jestli jen vylít nový beton a hotovo. Nebo ji natřít, či položit lino. Nakonec ani jedna z těchto variant neprošla a podlahu jsme udělali z dlaždiček. Po třech dnech jsme dlažbu nalepili i vyspárovali a musím říct že i ta nám dala dost zabrat a navíc nám ve sklepě lepidlo usychalo dost pomalu, tak že nás to hodně brzdilo v dalších pracích. Samozřejmě na závěr přišlo  malování stěhování věcí a huráááá, je hotovo. A myslím, že se vše zdařilo na výbornou, tak že teď už se těším na teplé měsíce a na ty plující krasavce.   S pozdravem Petr Bařina

 

  

                                                                                                                                                            

                                                                                                                                                                                     Úspěch v horku

Je začátek června, maturita úspěšně dokončena, a proto vymýšlím společně s bráchou Pavlem, kam pojedeme na první letošní výpravu, na kterou jsme se těšili každým dnem, jež jsme strávili s učebnicemi v ruce. Po chvilkovém rozmýšlení a uvážení všech pro a proti, se rozhodujeme pro pískovnu, která je asi hodinu cesty od našeho bydliště.

          Tři dny před výpravou koulíme čerstvé kuličky boilie a připravujeme všechny další potřebné věci. Je konec června, pondělí ráno, a my konečně vyrážíme za našimi „vodními miláčky“. Po příjemné cestě jsme na místě. Vyřizujeme povolenky a jdeme se podívat k vodě. Krásný pohled na modrou hladinu mi okamžitě rozpumpoval srdce. Celý den je hrozné horko, a proto se na prozkoumání dna vydáváme až ve večerních hodinách. Doufáme, že najdeme nějaká hlubší místa, která budou chladnější a ryby by tak mohly brát i přes den. Je sedm hodin večer, všechny věci jsou vybaleny, a tak vyjíždíme na vodu. Jen co Pavel třikrát zavesluje, ukazuje nám echolot sedmimetrovou hloubku. Po levé straně od našeho místa se opírají větve stromů o vodní hladinu a vytvářejí tak ve vodě krásný stín. Na pravé straně je to podobné. Na této pískovně se může chytat na tři pruty. Rozhoduji se tedy, že jednu montáž položím do stínu pod větvemi, druhý prut mírně do leva do sedmimetrové hloubky asi tak 40 metrů od břehu a třetí prut přesně na hranu. Místo pod stromem zakrmuji vařenou kukuřicí a řepkou, kam později zavezu montáž s jednou kuličkou bolile Tygří ořech + AMK pistácie. Prostřední prut prohazuji Ebro peletami a zavážím bolilem Kořeněný tuňák +AMK česnek. A konečně pravý prut  zakrmuji pouze chytacím boiliesem příchutě Ryba Scopex +AMK rybí protein, na který budu později i chytat. Tuto taktiku volíme záměrně, neboť místní vodu vůbec neznáme, a proto potřebujeme vyzkoušet, na co budou ryby reagovat nejvíce. Pavel má tedy strategii úplně stejnou. Velmi nám pomáhá fakt, že na našem místě týden nikdo nechytal a kolem nás nyní nikdo není.Již za tmy usedáme do křesílek a užíváme si klidný večer.

 

                                                                          

,,Konečně u vody, snad něco přijde co nevidět,“ říkám Pavlovi. Kapři jakoby mě vyslyšeli, protože již po třech hodinách mám první jízdu na prostřední prut. Krásný lysec končí po chvilce v podběráku. Metr nám ukazuje 61cm. Slušný začátek a velké povzbuzení do dalších dnů.  O hodinu později má plynulou jízdu i Pavel na pravý prut, nahozený pod větvemi stromů. Brácha má kapra rychle pod kontrolou a po několika výpadech ho pokládáme opatrně na podložku. Krásný, 11.5 Kg vážící, šupináč, který se nechal zlákat na kukuřičné boilie. „Tak to je začátek jak má být“! Křičí na mě Pavel. Do rána zdoláváme ještě další tři krásné kapry: 70cm, 62cm a  67cm na Tygří ořech a na Rybu Scopex. Oba dva jsme mile překvapeni množstvím záběrů za tak krátkou dobu.Druhý den je opět šílené horko, ale i přesto pevně doufám v záběr alespoň na prut, nahozený v hloubce. V půl druhé odpoledne, mi hlásič na prostřední prut ze sedmimetrové hloubky oznamuje další záběr. Kapr si hned po záseku bere z navijáku spoustu vlasce a do poslední chvíle se nevzdává. Na této vodě se musí používat háčky bez protihrotu, jako snad na každém jiném „soukromáku“ a já s tím plně souhlasím. Proto se snažím držet kapra v neustálém kontaktu, abych mu vůbec nepovolil a nevyřízl se mi. Přibližně po dvaceti minutách mám  kapra konečně v podběráku a má radost nezná mezí. Jakmile na břehu zjišťuji, že váží 10,5 kg,jsem šťastný dvakrát tolik. Krásný šupináč zabral na Kořeněného tuňáka. Do večera máme ještě několik „kapříků“ do 75 cm. Bohužel začínáme spoustu kaprů ztrácet, a proto začínáme přemýšlet, co je špatně.Vždy, když se mi vyvlíkne jeden kapr, považuji to za nešťastnou náhodu, ale Pavel vyvlíkl během krátké chvíle již tři. Něco je špatně a tak musíme rychle udělat změnu, abychom zbytečně nepřišli o nějakou pěknou rybu. Oba měníme háčky za nové, ostré a domlouváme se, že zkusíme zdolávat kapry ze člunu, protože nám při zdolávání „tlučou“ do hrany, kterou máme tři metry před sebou. V půl dvanácté večer mám záběr na prostřední prut. Nasedám společně s Pavlem do člunu a jedem za rybou. Když jsme se člunem nad rybou, začínám ji „odlepovat“ ode dna. Za nedlouho se mi daří kapra zvednout z hloubky. Brácha nastavuje podběrák a je dobojováno. Úžasně stavěný lysec, který neodolal Kořeněnému tuňákovi. Jeho váha je11.5Kg. Kapři nám tady dávají pěkně zabrat, protože dělají krásné jízdy a těsně před podebráním i výpady a to takového rázu, že ani na Labi jsem takové nezažil. O to hezčí a napínavější tahle výprava je a my jsme za to jedině rádi. Třetí den začínají záběry chodit až na večír. Pavel během hodiny zdolává dvě ryby vážící 8.5Kg. Zabraly na Rybu Scopex a Mléčnou kukuřici. Po necelé půlhodince se opět „přilepuje“ Pavlův swinger k prostřednímu prutu, nahozený na Rybu Scopex. Rychle běžíme do člunu a začíná znovu dramatický souboj. Výhodou je, že ještě není tma a tak je pro mě kormidlování se člunem mnohem snažší. „Vypadá to znovu na desetikiláka!“ Křičím na Pavla. A nemýlil jsem se. 11Kg šupík  končí po pár minutách v síti podběráku. Těsně před setměním chytám i já  pěkného šupináče, který měřil  77cm a zabral na plovoucí boilie Scopex. Toto boilie jsem dal na levý prut pod větve, protože jsem po dvou dnech zjistil, že na dně byly popadané větvičky a záběry mi tak vůbec nechodily. Po této změně jsem dostal ihned tento pěkný záběr. Do rána ještě chytáme tři kapry do 70cm.Ve čtvrtek nemáme přes den žádný záběr. Jsme trochu zamlklí, ale uklidňují nás zprávy od porybného, který nám říká, že na celé pískovně taháme nejvíce ryb právě my dva. Brácha navrhuje, že zkusíme najít nějaké nové zajímavé místo, a proto na loď znovu instaluji echolot a jedeme se podívat na vodu. Zhruba 120 metrů od břehu nacházíme na dně hranu, která stoupá ze sedmi metrů do čtyř. Pavel tam ihned pokládá jednu montáž. Snad na sebe záběr nenechá dlouho čekat. A také, že nenechal, ale nikoli na nově zavezený Pavlův prut, ale na jeho prostřední Rybu Scopex. Za nedlouho máme na podložce dalšího krásného šupináče, který měří 79cm. Najednou je ten „celodenní půst“ rychle zapomenut a nálada je znovu veselá. Po tomto kaprovi jsme rozjeli „kolotoč“ několika dalších záběrů, kterých bylo opravdu dost. Za zmínku stojí 80cm šupináč, kterého Pavel zdolal z nově zavezeného prutu ze 120 metrové vzdálenosti na novou příchuť boilie Pitbull, kterou letos prvně zkoušíme.

                                                                         

V pátek ráno nás, jako každý den, probouzejí silné paprsky slunce a mně začíná docházet, jak to všechno rychle uteklo. Ano je pátek a zítra odjíždíme domů, uvědomuji si.  A protože se blíží víkend, tak se také začínají sjíždět víkendoví rybáři. Záběry nám kromě jednoho ranního kapříka zatím vůbec nechodí. No zatím nic pozitivního na závěr výpravy.  Je pátek večer, oba naposledy sedíme nad západem slunce a jsme přesvědčeni, že už je dochytáno. Hned vedle nás se usadil rybář, který nám dával pořádně zabrat. Nejprve si asi hodinu šteloval svoje hlásiče na plně hlasitý tón. Když už tento problém vyřešil, začal dělat ve vodě hluk se člunem a vše dovršil nahazováním, které opakoval snad padesátkrát, než se mu to zdálo ideální. V těchto večerních hodinách již kapři většinou brali, ale nyní nám hlásiče ani nepíply. Bohužel jsme na soukromém revíru a s těmito rybáři musíme počítat. I přesto jsme seděli jako opaření, když v tom slyším ten úžasný zvuk mého hlásiče. Ihned zasekávám a cítím, jak kapr odjíždí daleko od břehu. Pavel mě proto navádí do člunu. Za pár minut mám vše pod kontrolou a rybu vítězně podebíráme. Nádherný šupináč, který bude určitě atakovat desetikilovou hranici. Mám obrovskou radost, že jsem ještě na závěr výpravy dostal tak pěkného kapra. Jeho míry jsou 79cm a 10.2Kg. Tak přeci jen i přes všechny ty problémy, které se kolem nás děly, jsem ještě vytáhl „desetikiláka“. Do sobotního rána také Pavel vytahuje dva kapry kolem 65cm.

          Výprava je u konce a my brzy ráno rychle balíme věci a utíkáme rychle od vody, od těch víkendových „kolegů“, protože některé jejich rybářské metody, mě někdy dost udivovaly. Krásné strávený týden v pěkném prostředí a krásném revíru. Doufám, že se na tuto pískovnu ještě někdy dostaneme.Na závěr bych chtěl poděkovat firmě CHYTIL, našim rodičům, kteří nám s uskutečněním výpravy pomohli a pak také porybným, kteří byli velice přátelští. A vám všem, kteří chodíte k vodě a přihlížíte k rybám jako k soupeři a ne jako na kus masa přeji hodně úspěchů v této, ale i v té nadcházející sezoně.    

                                                                                                                                                                                                                                                                   

                                                                                                                                       // Za ppcarp Petr Bařina